Kazachstán - výlet do stepi (balení a cesta domů)

Balíme

Původní plán zněl : " ráno v 5 půjdeme ještě lovit a pak zabalíme věci". No nevyšlo nám to o tři hodiny, což se později ukázalo jako chyba. V klidu jsme posnídali , chvilku jsme ještě rybařili a pomalu začali balit věci. 

Jak už jsem jednou psal, počasí je zde velice proměnlivé. Po ránu nám slunce prosvítilo stany, na obloze ani mráček a vanul lehký vánek. Během půl hodiny se v dálce objevily bouřkové mraky a začal se zvedat vítr. Teplota klesla, vítr sílil a velice rychle přišel déšť.

Bohužel jsme nestihli všechny věci uklidit. Celé  to trvalo asi 40 minut a na zemi zůstala vrstva kroupů.
 Musím říct, že jsem byl zprvu zaskočen silným větrem který se bičoval stranu auta a divil jsem se jak moc je silný . Po chvilce mi došlo, že jediný vetší objekt v okolí bylo právě naše auto. 

Cesta domů

Když déšť konečně ustal , mohli jsme dobalit všechny věci a vyrazit domu. Byl jsem už předem připravený, jaké příkoří nás může potkat po cestě. Zkušenosti z předcházejíce jízdy stepí jsem považoval za dostatečné. No, byla to chyba.... 

Zdejší půda je kombinaci písku, prachu, stěrku a hlíny. Pokud je suchá, tak se po ní krásně jede. Bohužel pro nás, voda se po dešti nasákla a vytvořila velmi kluzký povrch.

První šok přišel asi po 5 minutách jízdy. Jeli jsme na malý kopeček, podotýkám že opět rovně , žádná točivá zatáčka, v tom jsem si všiml, jak zadek auta pomalu ujíždí do boku až jsme chytli hodiny. Zatím co já měl trošku na***** v kalhotách, pan G. si v klidu popíjel kávu a usmíval se jako by se nic nedělo.. Tam, kde se před tím prášilo, vzniklo velmi lepkavé a kluzké bláto. Jedna pneumatika to bohužel nezvládla a museli jsme ji rychle vyměnit, neboť v dálce se blížila další bouře.

Takhle se loučí Kazašská step. Ukázala mi to nejhezčí stejně tak, jako méně přejemné věci. Pokud mě tím chtěla odradit tak to udělala špatně. Rozhodně se sem vrátím.