Kazachstán - Výlet do stepi ( Jsme na místě)

Jsme na místě 

Jako každý správný táborník jsem se chopil nejdůležitější práce. Vytáhl jsem chladící tašku, a otevřel nám krásně vychlazeného Kozla ( ano prodává se zde) . Kazaši na rozdíl od Čechů "nepijí pivo samotné"( Teda sami to říkají), takže jsme si na snídani daly sušenou rybu. No a proč jsme sem vůbec jeli ? Důvodů bylo dost a postupně ke všem něco napíši.

Rybaření

Jeden z hlavních důvodů bylo právě rybaření. Pan Grigoriev ( taťka od Valy) je vášnivý rybář a lovec a na toto místo jezdí už několik let. Já osobně jsem nikdy nedržel rybářský prut v ruce a moc jsem nepočítal že bych něco chytil. No něco ano, ale nic k chlubení :D . 

Střelba

P.G. (Pan Grigoriev) je vášnivý lovec, a ještě před cestou do Kazachstánu mě sliboval že si pojedeme zastřílet. Poslední a vlastně jediná zbraň kterou jsem do té doby držel v ruce byla vzduchovka. Myslím že video nepotřebuje komentář :D . ( střílelo se do plechovek)

Kazašská step 

Naše malá Česká republika patří mezi státy, s největší hustotou zalesněné plochy (v %). V Kazachstánu je to právě naopak. Možná proto mě zdejší krajina tak pohltila a zaujala. Les je tu vzácností. Obrovské plochy různých druhů trav, typů půdy, květin a kamenů v kombinaci s rovinnou plochou zdejší je nejlepší lék na uklidnění, relaxaci a odpočinek.

Západ slunce a něco o počasí

Slunce v Kazachstánu je hodně ostré a pekelně silné. Počasí je zde velice proměnlivé a teplotní rozdíly mezi dnem a noci jsou obrovské. Už jsem tu zažil ve stínu 36 °C a na slunci 43°C. V noci bylo kolem 15 °C, Kazaši hodně nadávají na Bajkonur. Po každém startu rakety se zde velice rychle změní počasí ( i když vláda tvrdí, že to nemá souvislost). Trošku jsem odběhl od slunce, které je zde níže než u nás. Proto také vypadá větší a při východu a západu jsou vidět netypické barvy. a odstíny. Byla to první věc které jsem si po příletu všiml.

Noční obloha

Na co jsem obzvláště těšil, byla právě ta izolace. V Česku je jen pár míst, které nejsou
zasaženy světelným smogem. Tady, uprostřed stepi bylo jediné světlo z měsíce a z hvězd.  Musím říct, že jsme měli štěstí. Nad námi se obloha zcela rozjasnila, ale okolo nás byli  tři samostatné bouře. Jak už jsem psal, step je rovina a sem tam kopec. Díky tomu jsme měli cca osmi hodinovou bouřkovou podívanou, než oblačnost zmizela za obzor (cca 200-300 km). Prvním překvapením byl do ruda zabarveny měsíc připomínající kousek broskve.